Helena Vondráčková RŮŽE KVETOU DÁL
... K podobným úvahám (pozn.: recenze tohoto prvního LP H. Vondráčkové vyšla jako součást rozsáhlejšího článku - recenze Supraphonské samplery, jejíž autor L. Dorůžka u předcházející hodnocené desky Zlatý slavík 1968 uvádí - cituji: "...Většina z nich /písniček/ se stále poslouchá dobře a připomíná, že dobré hity jako třeba Slavíci z Madridu, Artista, Modlitba pro Martu, Rekviem nebo Růže kvetou dál se nerodí každý rok, a že by jejich interpreti mohli být šťastni, kdyby měli dnes ve svém repertoáru písničky stejně přesvědčivé a kvalitní...") vede i přehlídková deska Heleny Vondráčkové pod názvem RŮŽE KVETOU DÁL (0 13 0585). Obsahuje písničky Pátá, Červená řeka, Hříbě, Mám ráda cestu lesní, Jéňo, hrej, Oh Baby, Baby, Chytila jsem motýlka, Cink-cink, Růže kvetou dál, Nedoufej, Vzdálený hlas, Úžasná láska a Přejdi Jordán. Tady je navíc ještě zachycena zpěvaččina cesta od prvních začátků na deskách k prohlubování vlastního výrazu. Paleta žánrů a nálad, které tu Vondráčková předvádí, je docela impozantní, melodický náboj některých písniček, který jsme si při jejich prvním uvedení snad ani tak neuvědomovali (např. Mám ráda cestu lesní, Vzdálený hlas, Cink-cink - nemluvě ovšem o Oh Baby, Baby, které stojí vždycky za nový poslech) vynikne s odstupem doby ještě výrazněji.
LUBOMÍR DORŮŽKA
(z článku - recenze "Supraphonské samplery", Melodie č. 11/1969)
