PÁTEČNÍ
Zrcadlo - Ona se brání - Sto kouzelných slok - Stůj občane - 18 minut - Prokletý šlechtic - Docela obyčejná píseň - Správnej džob - Páteční - Jenom žádnej pláč - Inzerát - Doufej dál - Kámen a hrob. Karel Černoch. Supraphon mono 0 13 0606.
Psát o Černochovi? To se dělá. Jaký má hlas, jakou má minulost, co ho čeká? To je jeho věc. Co mu lézt do soukromí. Tady je on a tady je jeho nová LP. Jeho první LP, do všech důsledků profilová. A šmytec a konec.
Tak tohle je tedy profil Karla Černocha. Karel Černoch od A až do Zet.
Karel se dívá do zrcadla a zjišťuje, že je to katastrofa. Fotografie na obalu to potvrzuje. Jinak je to první jeho "oficiální" hit, pomineme-li Převozníka Prostějovského.
Karel má dívku. Nechce se s ním ale líbat a pořád se brání. Husa hloupá. Jinak je to příkladný cajdák, lyrika, dívenky pláčou a hoši si dávají ještě jednu tvrdou. Ploužák světové úrovně. Se vším komplet. To byl hit!
Chudáci bratři Gibbové a chudák Karel Černoch. Slabina desky.
A další hit! Karel jako hlídač odhání občany od polorozbořeného mostu. Proč při tom ale tak zoufale kvílí?
Karel Černoch psychedelický. Protest? Když, tak proti čemu? A proč? To ví asi jen autoři. A kde je hudba? To už asi neví ani oni.
Je to Sodoma? Je to Plíva? Je to Černoch! A je to Zahradník. Ani to na obal psát nemuseli; sám se podepsal. Geniální autor, zpěvák dělá co může. Nemůže.
Typická festivalová záležitost. Naší pop music moc nepomohla, ale pomohla Černochovi. Díky ní si ho konečně všimli. Nebýt téhle písničky, asi by těžko natočil ty ostatní, nevznikla by druhá strana téhle LP a nevyšla by tak vůbec tahle deska.
Co k tomu říci. trochu slaboduchý text, chvílemi lechtající alespoň na podbřišku, když už ne pod šedou kůrou mozkovou. Proč ten Černoch zase tak huláká? Asi mu to nařídili. Ale Pánkovci se vodvázali - vůbec bych je nepoznal.
Tak, Pavel Žák také skládá. Vypadá to jako Zahradník na Bratislavské lyře. A Černoch? Ten recituje. A docela dobře, ani falešný není, docela mu věříš, co říká. Hezká věc a bude mít určitě úspěch.
Taky hezká písnička... A Černochovi sedí. Jen na konci zase chroptí jako hroch, když leze z vody.
Jednoduchost - základ úspěchu. Jako výplň do počtu to není nejhorší; navíc obsahuje zajímavou myšlenku - dát dívku za byt. Vždyť přeci dívek máme víc než bytů. Smrdí mi to ale komunální satirou.
Tak tohle už jsem někde slyšel, ale nebylo to od Černocha. Spíš od Ježka. Dělá to asi ta aranž. Ale doufat se musí, to je pravda.
A dva Černochové a ještě Pánkovci. A smyčce a melodramatická mezihra - trochu moc na jednu písničku a trochu málo na finále celé desky.
Není to špatná deska, ba právě naopak. Patří k té nejlepší části naší současné produkce. Je to Černochův portrét, se vším komplet, i s klady a zápory jeho talentu, hlasu a přednesu. Karel Černoch je tu takový, jaký ve skutečnosti je. A pak je tu samozřejmě i obal, tištěný na tvrdším pijáku a tomu odpovídá i kvalita reprodukovaných fotografií. Chvályhodné je, že se jeho tvůrci alespoň nepokoušeli udělat jej barevný. Škoda, že deska nemohla být také stereo a že u jednotlivých skladeb není na obalu uvedena minutáž - znám země, kde je to zvykem. ČSSR k nim bohužel zatím nepatří. Nu, což, snad až na příští Černochově LP desce. Ta už by ale nemusela být jen jeho profilem, ale měla by mít i nějakou další koncepci. Tvůrčí tandem Čermoch - Žák by se o to mohl pokusit, jak je vidět, fond by tu na to byl. Jen aby měl ale Supraphon kapacitu...
JAN KŘTITEL SÝKORA
(Melodie č. 6/1969)